Nechte kastrovat svoje kočičky, pomůžete jim! Nemnožte nás, nechceme umírat!
Pokud chceme zodpovědně řešit tento problém, musíme nejdříve odpovědět na otázku, která se logicky nabízí. Není to proti přírodě? odpověď najdeme, když se podíváme na jaře nebo na podzim do některého ze soukromých útulků. Uvidíme, jak jsou přeplněné koťaty. Jsou vyhublá a většinou nemocná. Za pomoci lidí, kteří jim dokáží obětovat často i velký kus sama sebe, neboť státních útulků je žalostně málo a tak se problém kočičích bezdomovců stále zhoršuje, se snaží bojovat o svůj život. Mnoho jich ale prohrává a umírá. Je to otřesná realita kočičí bídy. Lidé, kteří se snaží alespoň snížit množství bolesti a smrti, která obrovské množství nechtěných koťat doprovází, musí bojovat navíc s financemi, kterých se kriticky nedostává, s vlastními fyzickými silami, které jsou omezeny na jedny ruce i psychickým vyčerpáním, které nastupuje při pohledu na vyčerpaná, od kočičích matek odervaná umírající tělíčka. Je třeba zaplatit veterinární ošetření, léky, vakcinaci, krmení. Člověka po návštěvě takového většinou soukromého zařízení ještě dlouho doprovází výraz kotěcích očí. Je vnich nejen utrpení, ale i lidská lhostejnos k utrpení zvířat. Nutně odchází s otázkou, jak toto utrpení zmírnit.
I přes to, že je to velmi smutný pohled, je to ta šťastnější část koťat, neboť ne všechna koťata se do útulku vejdou nebo přežijí víc než několi dnů. Je bohužel běžné, že kočičí populace se reguluje ubitím, utopením upálením nebo vyhladověním koťat. Je to kruté a navíc krátkozraké řešení. Kočka, která přijde takto o svá koťata, se nechává znovu nakrýt a přivádí na svět další chudáky, kteří se narodí jen proto, aby byli zabiti. Vrazi novorozených koťat se ohánějí tvrzením, že kastrace je proti přírodě. Není ale proti přírodě nechat kočku opakovaně nosit a rodit mláďata, v zápětí je vraždit a nechat jí jejímu neštěstí? Ti lidštější koťata nezabijí, ale nechávají je jejich osudu. Vyhazují je v okolí kravínů, kde se mají “mít dobře”. Někteří zaměstnanci těchto zařízení je potom nemilosrdně topí v žumpách, někteří jim naopak nalejí mléko. Pokud zde koťata přežijí, produkují další populace nechtěných koťat.
Druhou možností je předávání ještě mladých koťat k různým lidem do různých zařízení. Jejich další osud je nezajímá a věří tomu, že o ně bude postaráno. Snad ani netuší, koli koťat umře, protože jsou odebrána předčasně, trpí průjmy, podchlazením a červy. Kotě má být u kojící kočky nejméně do 3 měsíců.
Ani koťata bezprizorních koček žíjících volně v koloniích na tom nejsou lépe. Jejich potomstvo sice nezabije “v souladu s přírodou žijící” majitel, protože žádného nemají, ale jen těžko hledají teplé místečko na spaní. Jak vypadáá plná miska, neví. Aby uživily alespoň některá ze svých mláďat, jsou ta slabší často zakousnuta jejich matkou. Ale ani tato nemají zdaleka vyhráno. Větší šanci na přežití mají koťata, narozená na jaře. Ta, která se narodí na podzim, moc šanci nemají. Do zimy nedorostou. Jejich podvyživené matky je dlouho neuživí a tak koťata zahubí první mrazy. Hladová a vysílená přimrzají k zemi, kde pomalu umírají. Málokdo z lidí, kteří slyší jejich sténání, jim pomůže. Klidně zavřou dveře svého domu. Že za nimi umírá zvíře, jim nevadí. Vždyť koček je přeci dost. Skutečně, je jich dost. Bolesti, která však jejich život provází, je mnohem víc.
Kočka byla domestifikována před více než tisíci lety zásahem člověka. Dnes nemá přirozené venkovní podmínky a tak jsme se stali zodpovědnými za to, že jsme je k sobě připoutali. Ten, kdo si umí tyto skutečnosti uvědomit, jednoznačně dochází k závěru, že jedině kastrací lze toto utrpení zmírnit.
Dalším argumentem pro kastraci koček, obzvláště těch, které jsou chovány jen v bytě, je skutečnost, že antikoncepce u koček je velice riskantní a nefunguje tak, jako u lidí.
Má-li kočičí pár 2x ročně po 5 koťatech, je to za 1 rok 10 koťat, za pět let 15500 koťat a za 10 let 120 932 350 koťat!
Ostatní důvody pro kastraci:
* Kastrace je nenáročná operace.
* Výrazně se sníží možnost přenosu smrtelných kočičích nemocí (slinami při rvačkách).
* Kočka není po kastraci smutná ani líná a stále chytá myši.
* Kocouři se neperou, drží se doma. Snižuje se tak množství poranění. Neznačkují svoje teritorium silně páchnoucí močí (venku i v domě). Snižuje se pravděpodobnost, že skončí pod koly aut. Dožijí se vyššího věku. Nekastrovaný kocour se dožívá průměrného věku 2 let.
* Není pravdou, kočka musí mít aspoň jeden vrh.
* Už 6-ti měsíční kočka může zabřeznout.
* Kastráti nejsou před ostatními kočkami znevýhodněni. Jejich postavení ve smečce se nemění.
* Kastrace je pro zvíře prospěšná i psychicky.
Kastrovat nebo nekastrovat?
Nabízí se dva pohledy na věc. Zúžený pohled – kočka, co by vzorná matka, vrnící a spojena koťátka. Není hezčího pohledu. Takto nějak to může vypadat u množitelů, z nichž někteří dokonce dokáží na neštěstí těchto zvířat vydělávat. Zdánlivá idylka nemá dlouhého trvání. Koťata jsou od matky odtržena a stávají se bezdomovci se všemi výhodami tohoto stavu, pokud nejsou rovnou zabita.
Na druhé straně krutá realita. Kočičí mámy denně vedou boj o přežití, někdy i ještě nenarozených potomků. Boj s “lidmi”, kteří se pohybují v ulicích, v areálech podniků, boj se psy i surovostí “lidí”, kteří tyto kočky “chovají”.
Žijeme v době, kdy idylka kočičí rodinky zůstává opravdu jen idylkou pro nezasvěcené. Ti se neobtěžovali nebo neodvážili k přímému pohldu na věc. Pro zasvěcené je to tragédie, hodící se spíše do středověku. Od jara do podzimu se budou rodit další nechtěná kotata a začnou se odehrávat strašná jatka. Mnozí je neuvidí. Ti, kteří chtějí vidět, nechápou, jak se člověk může smiřovat s tím, že možná v tuto chvíli hází “člověk” koťata do kotle, v tuto chvíli se malá bezbranná tělíčka dusí v kbelíku s vodou, v tuto chvíli vystrašená kočka nedokáže ubránit své potomky před tlamou psa a před hlídači podniků a musí přihlížet nejstrašnějšímu divadlu. To vše se bude opakovat zítra, a potom znovu a znovu. Krvavý kolotoč se zastaví na chvíli až v zimě, aby se na jaře znovu rozjel.
Pomozte jim, čelme krutostem a vraždám. Kastrujme kočky. Jiné cesty bohužel není.
Tento text převzat z: ohz – ochránci hospodářských zvířat, o.s., P.O.Box 72, 568 02 Svitavy, www.ohz.cz
Další v kategorii >> Informace: Poděkování | Soubory ke stažení | Partnerské weby | Kastrační program | Fotogalerie |